Námořnický večer

Tak, bylo to uplně nejlepší!!!! Určitě by sa to mohlo dělat častějc!!!! Jinak prostě paráda:)) Všechno tam bylo uplně super !!:)
Katka Poláchová (účastnice)


Když jsme Námořnický večer připravovali, nikdo pořádně nevěděl, co od toho čekat, nebo dokonce kolik přijde lidí. Přesto jsme se s chutí pustili do příprav. Nastal dlouho očekávaný den. Jel jsem do Študlova pomoct dokončit přípravy, vyzdobit sál, nachystat bar a tak dále. Vše již bylo nachystáno. S teamem animátorů, kteří pomáhali zdobit, jsme se vydali do nedalekého kostela na mládežnickou mši, která předcházela celé akci. Tam nás čekalo nepříjemné překvapení. Kostel byl poloprázdný. Dvacet lidí i se scholou a dvěma tetičkama. Na začátku mše to již bylo o něco lepší, bylo nás kolem padesáti, ale i tak. Doufali jsme ve větší účast. Mše skončila a téměř všichni, až na ty dvě tetičky, se vydali do kulturáku. Asi si dokážete představit mé překvapení, když byl sál plný. Nebylo to proto, že by byl tak malý, ale mnoho lidí dojelo o něco později a až do kulturáku. Celou akci zahájili uvaděči Marťa Velísková a Pavel Cigánek úvodním tancem. Zábava mohla začít. Písničky DJ Chosého, při nichž byl plný parket, přerušila jen scénka pirátů, kteří nebyli z Karibiku, a malá hra pro páry. Nechybělo ani skvělé půlnoční překvapení – „pánvičková show“. Kdo neviděl, nepochopí. Celá akce se velice povedla, aspoň z mého pohledu. Nasvědčuje tomu i fakt, že to byla snad první akce za pět let, pořádána animátory valašskoklobuckého děkanátu, která byla výdělečná. Děkuji všem zúčastněným za skvělou plavbu.
Pavel Cigánek (animátor)


Když mi zavolal můj kamarád Pavel Chabiniok a oznámil mi, že bysme mohli udělat nějakou scénku na Námořnickém večeru, neváhal jsem a přislíbil mu účast. Proč ne? Oblečení na to mám, základní šermířské seky sem se taky už naučil, tak proč to nevyužit a něco neukázat. Můj úkol bylo vymyslet příběh. A věřte nebo ne, do večera jsem ho měl( tak pokud jste byli ve Študlovském kulturním domě tak víte jak to bylo).
V Lačnovské tělocvičně, jsme si dali týden před akci první a vlastně i poslední nácvik. Z prvu mnozí nechtěli a někteří ani nešli, ale nakonec se osazenstvo čítající pět členů našlo a zdárně i sešlo. Při nácviku došlo i drobnému zranění, čítající malou tržnou ranku u levého oka, ale nakonec vše dobře dopadlo. Náš choreograf(ten který nesl truhlu a byl tak zákeřně zastřelen) nám dal mnohé cenné rady, bez kterých by představení nevypadalo tak, jakvypadalo. I naše pirátka se se svou rolí poprala výtečně. Tři hodiny nám trvalo nacvičit bojové sekvence. Upřímně řečeno, pokaždé mám strach, že nejak špatně seknu a udělám něco tomu proti mně (tenkrát to byl účel že?) takže rád opakuju a zkouším seky znova. Každý do toho něco dal a ta práce je tam všech.
Taky mi byla svěřena hudba. Piráty z Karibiku jsem okamžitě zavrhnul, neboť se z našeho pohledu jednalo o piráty ze středověkýma mečema. Tak sem vybral skladbu z westrnu Appaloosa, Thor – Temný svět a výstřel z brokovnice 
Do Študlova jsme dorazili po páté hodině. Kvůli ničemu jinému než si zopakovat týden starý nácvik. A oprávněně. Kopali sme to šeci jak sa dalo, ale nakonec jsme si na všechny prvky zdárně vzpomněli a scénu dopilovali. Také došlo k dalšímu drobnému zranění. Dýka tentokrát škrábla účastníka přes hlavu a protože je na krátko ostřihaný, byla chvíli zřetelně vidět. Šak taky osazensto, které krášlilo sál nás v tichosti pozorovalo.  Co si mysleli nikdo neví.
Potom následovala poslední mše pro mládež v roce 2013. V lavici sem si pořád opakoval ,, On ide první. Levý kryt, pravý kryt, pravý kryt, odrazí mi meč, já mu z nohů zblokuju kanca a útočím…Jestli sa to nepodaří to bude….“
No a potom už začala zábava. Zjistili jsme, že naše vystoupení začíná ve 22:00. Čas utekl rychle. Dýjej Chozé hrál na všechny bedny. Dobře hrál.
Potom nás provaděči večerem uvedli. ,, Piráti, kteří rozhodně nejsou z Karibiku.“
Naše vystoupení dopadlo svěle. Podlaha sálu sice velmi klouzala, ale i s touto indispozicí jsme se zdárně vypořádali. Naše skupina sklidila velký potlesk. Jelikož jsme na to měli opravdu málo času, jsem velmi rád, že se nám celá šermířská sekvence podařila. Vůbec mně nenapadlo, že někdy budeme vystupovat na nějaké takovéto akci. Ale jak se říká, všechno je jednou poprvé. Velké poděkování patří hlavně Pánu Bohu, že nám pomohl ve všech našich přípravách a v neposlední řadě též Pavlu Chabiniokovi, Miroslavu Tonkovičovi, Nele Sylvanas Káňové a Richardu Trčkovi. Všem velké Pán Bůh zaplať.
Doufám, že se na další akci potkáme opět znova.
Michal Martinka (účastník)