Modlitební řetězec 24 hodin

Akce Modlitební řetězec 24 hodin se pro mládež našeho děkanátu konala poprvé.  Jak už napovídal název, jednalo se o modlitební akci, kdy modlitby účastníků byly obětovány především za mládež děkanátu a za nastávající akce pro mládež děkanátu. Já osobně jsem se zúčastnil pátečního programu, tedy růžence, mše svaté, chval a následně chvíli tiché adorace. Vše se odehrávalo v příjemném prostředí  slopenského kostela. Celý večer jsem si moc užil, byl jsem rád, že se mohu po rušném školním týdnu trochu ztišit v modlitbě. I když na chválách to tak moc nevypadalo, chválilo se zpěvem, máváním vlajkami a podobně, vnímal jsem to spíše jako ztišení srdce. Uvědomil jsem si, jak je důležité akce jako animátor nejen plánovat, ale také se za ně a za jejich účastníky modlit. Neskončilo to všechno jen pátečním večerem, kterého jsem se zúčastnil. Nejsvětější svátost byla vystavená po celou noc, až do sobotních odpoledních hodin. V modlitbě se vystřídalo mnoho mladých, kteří se mohli zapojit libovolným druhem modlitby. Věřím, že všechny naše modlitby obětované za nás mladé pomohou k tomu, abychom se stávali děkanátem, který bude plný mladých lidí toužících následovat Krista.
Ondřej Bernátek (animátor)


Tato akce proběhla 23. – 24. října ve Slopném. Překvapilo mě, kolik ochotných lidí se zapojilo a vytvořilo tak nepřetržitý průběh. Bylo tak možno po celou dobu mít vystavenou nejsvětější svátost a zároveň si zde každý mohl najít to co je mu nejbližší např. večery chval, růženec, tichou adoraci nebo závěrečnou mši svatou. Celá akce byla obětována za mládež a animátory děkanátu a tak doufám, že přinese své plody.
Lucie Machů (účastnice)


Dne 23. října 2015 jsem měl možnost se zúčastnit modlitebního řetězce za mládež, který se tento rok konal v obci Slopné. Vesnice, která byla pro mě do onoho večera jenom občasným průjezdním bodem na cestě mezi Valašskými Klobouky a Zlínem, dostala najednou úplně jiný význam. V místním kostelíku sv. Rocha totiž probíhala nepřetržitě dvacet čtyři hodin adorace za mladé lidi v našem děkanátu. Hodinu co hodinu ve dne i v noci se zde před nejsvětější svátostí střídali dobrovolníci, aby jejich mysl naplňovala modlitba. Naše „stráž“ a čas modlitby začínala až v noční hodině. Už příjezd ke kostelíku byl nádherný. Venku sice byla zima a tma, ale uvnitř kostela nás přivítalo velké světlo a teplo. Člověk byl najednou plný radosti a vděčnosti. Já osobně jsem si uvědomil, že Bůh je zde. Bůh nás slyší – je nám na dosah. Kdesi v zimě, na kopci, v cizím prostředí. Ale je tu. On sám. Ta hodina, kterou jsem měl možnost před Pánem strávit, utekla velmi rychle. Čas jsme prožili v modlitbě chval, díků a proseb a s odbíjením půlnoci jsme opouštěli kostel. Překvapilo mě, že byli v kostele i starší lidé, kteří se přidali k modlitbě za mladé i v noční čas. Místo nadávání na zkaženou mládež, spánku a osobního pohodlí někde v teple domova, se za všechny mladé lidi z děkanátu přišli modlit. A to je obraz církve, který je pro mě velkým povzbuzením.
Rosťa Šerý (účastník)